skip to content

Cookies na webu EU

Na webových stránkách EU používáme cookies, abychom je mohli stále zlepšovat. Pokud nechcete cookies na Vašem prohlížeči, změňte si, prosím, své nastavení.

Pokračovat
 
 
 

Výstavy 2020

Evropa skrze umění v Evropském domě.

Přízemí Evropského domu slouží jako galerie, kde v pravidelných cyklech obměňujeme atraktivní výstavy fotografií a obrazů českých i zahraničních autorů. Nezřídka zde máte možnost zhlédnout vítězné práce aktuálně vyhlášených mezinárodních soutěží. Výstavy jsou ke zhlédnutí zdarma.

Výstavy jsou veřejnosti přístupné zdarma každý všední den od 10:00 do 18:00 hod., v pátek do 17:00 hod. v Evropském domě, Jungmannova 24, Praha 1.

 .
 

Druhý život Vendulky V.
27.1.2020 - 29.2.2020

Fotograf Jan Lukas zachytil krátce před odchodem do transportu jednu z mnoha rodin pražských občanů židovského původu – Vendulka Voglová a její rodiče jsou tak symbolickým mementem válečného období.

Když známý československý fotograf Jan Lukas zmáčkl spoušť svého aparátu, mělo Vendulce Voglové zbývat několik měsíců života. Fotografie, která později udělala z dvanáctiletého děvčete symbol holokaustu, přitom nemusela vůbec vzniknout. Vendulka byla Židovka a Lukas se bál konspiračně pořízené snímky vyvolat. Kdyby u něj nacisté fotografii našli, skončil by stejně jako Vendulka a její rodina v koncentráku.

Vendulka Voglová válečné hrůzy přežila a reportér týdeníku Respekt Ondřej Kundra ji po téměř osmdesáti letech vypátral v USA, kam po válce emigrovala.

Fenomenální fotograf Jan Lukas se narodil 10. srpna 1915 v Českých Budějovicích. Od dvanácti let svou zrcadlovkou dokumentoval všechno, co kolem sebe viděl. V prestižním Českém klubu fotografů amatérů v pražské Nekázance se stal, ještě ne plnoletý, benjamínkem. V roce 1936 už vystavoval v Mánesu mezi světovou a domácí špičkou na Mezinárodní výstavě fotografie. Do svého filmového štábu si jej vybral Jan Antonín Baťa, ale pak začala válka.

Zatímco Lukas fotografoval přerod první a druhé republiky, židovská rodina Voglových musela i s dcerou Vendulkou uprchnout z Karlových Varů. V Karlových Varech triumfoval v roce 1938 Adolf Hitler. Měsíc po jeho návštěvě vypukla ve městě takzvaná křišťálová noc – největší židovský pogrom od středověku. Rodina Voglových žila tou dobou už v Praze. Ale i tady byli Židé perzekvováni. Vendulka s kamarádkami si oblíbila Hagibor, kde byl duší veškerého dění organizátor Fredy Hirsch. Nejradši hrála odbíjenou a trávila zde skoro každé odpoledne. Rodinný přítel Jan Lukas Voglovy navštěvoval bez ohledu na vytlačování Židů z veřejného života. A nosil s sebou vždy fotoaparát. Pátého března 1943 dostali Voglovi povolání k transportu. Večer před odjezdem byly na kuchyňském stole nachystané všechny věci, které se mohly vejít do zavazadel o povolené váze padesát kilogramů. Přišel se s nimi rozloučit i Lukas, který pořídil poslední rodinné snímky. Když setmělou Prahou spěchal s negativy domů, bál se, aby ho nezastavili němečtí vojáci. Skončil by totiž v koncentračním táboře spolu s Voglovými. O tři dny později dorazil vlak z pražského nádraží Bubny do Terezína. Voglovi tu žili v neustálých obavách, zda nebudou patřit k těm, kteří byli odsunuti dál „na východ“. Jan Lukas zatím v protektorátních podmínkách přežíval, jak se dalo. Jednoho dne dostal dopis, ve kterém mu Karla Voglová s Vendulkou psaly, že byly z Osvětimi poslány dalším transportem do pracovního tábora v německém Christienstadtu. A odtud se 27. února 1945 vydaly na pochod smrti.

Po válce, kterou naštěstí přežily, se matka s dcerou vrátily do svého bytu v pražské Lodecké ulici. Vendulka začala chodit do školy a život se vracel do normálních kolejí. Na podzim 1945 se setkaly s Janem Lukasem. Z jeho poválečných fotografií čiší optimismus, to se však zlomilo o tři roky později. Karla s Vendulkou se pod hrozbou další ztráty svobody rozhodly k odjezdu do Kanady a myšlenkami na emigraci se zabýval i Lukas, i když se mu nedařilo špatně – jeho snímky získaly dokonce zlatou medaili na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Přesto v roce 1965 i s rodinou utekl přes jugoslávsko-italskou hranici na Západ a nakonec se s Vendulkou shledal v Americe.

Výstavu pořádáme u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu, který připadá na 27. ledna, kdy byl v roce 1945 osvobozen Rudou armádou koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim - Březinka. Svět si v tento den připomíná oběti genocidy nacistického režimu a jeho spojenců, která připravila o život přibližně šest milionů Židů.

 
 .

Výstava laureátů Sacharovovy ceny
16.12.2019 - 26.1.2020

Do 31. ledna 2020 si v prostorách Evropského domu můžete prohlédnout výstavu o Sacharovově ceně za svobodu myšlení, kterou Evropský parlament oceňuje osobnosti nebo celé kolektivy, které brání lidská práva a základní svobody.

Letošním laureátem Sacharovovy ceny za svobodu myšlení je profesor ekonomie Ilham Tohti, známý obránce lidských práv, který hájí práva ujgurské menšiny v Číně. Po více než dvě desetiletí neúnavně pracoval na rozvoji dialogu a porozumění mezi Ujgury a ostatními Číňany. Výsledkem jeho snah však bylo to, že v září 2014 byl ve dvoudenním zinscenovaném procesu odsouzen k doživotnímu trestu. Navzdory všem útrapám, kterými prošel, hlásá i nadále umírněnost a usmíření.

Evropský parlament uděluje Sacharovovu cenu za svobodu myšlení již třicet let. Cenu získávají osobnosti, které výjimečným způsobem přispěly k boji za lidská práva na celém světě; upozorňuje na případy porušování lidských práv, podporuje laureáty a pomáhá jim v jejich úsilí.

Více informací o o Sacharovově ceně naleznete zde.