Written explanations of vote - 8th parliamentary term Pavel POC

Revize legislativy o perzistentních organických znečišťujících látkách je nezbytným krokem k naplnění mezinárodních úmluv týkajících se bezpečného nakládání s nejnebezpečnějšími látkami, které lidstvo zná. Pro návrh jsem hlasoval, jelikož díky němu dojde eliminaci vysoce toxických a bioakumulativních látek decaBDE a chlorovaných parafinů s krátkým řetězcem. Dochází též ke snížení koncentračních limitů pro sumu zpomalovačů hoření, což je beze sporu krok k větší ochraně veřejného zdraví a životního prostředí. Mrzí mě však, že ostatní kolegové nebyli nakloněni zrušení recyklačních výjimek pro bromované zpomalovače hoření, které se při výrobě hraček v třetích zemích dostávají do výroby a vrací se na unijní trh. Recyklace plastů je nezbytná, ale ne za cenu toho, že kvůli ní budeme mít kontaminované dětské hračky, kuchyňské pomůcky, krabičky na potraviny a jiné plastové produkty. Pokud chceme zaručit nezávadnost materiálů, které recyklujeme, musíme v prvé řadě eliminovat množství toxických látek v primárních produktech. Stále více jsem rovněž přesvědčen o tom, že ochrana životního prostředí je jedním z aspektů, který musíme brát stále více v potaz v partnerských dohodách se třetími zeměmi.

Dostat rezoluci o látkách narušujících hormonální funkce na plénum Evropského parlamentu bylo dlouhodobým cílem naší politické skupiny Socialistů a demokratů. Proto jsem ji podpořil, a to včetně pozměňovacích návrhů naší frakce, které mají zpřísnit kontrolu těchto velmi nebezpečných látek včetně těch, u kterých existuje podezření, že vyvolávají nepříznivé účinky na reprodukci (neplodnost, nádorová onemocnění, malformace), metabolické procesy, funkci štítné žlázy či mozku. Již řadu let tlačím na to, aby se k nim přistupovalo stejně jako k látkám karcinogenním či mutagenním a aby byla zaručena větší ochrana evropských občanů před jejich expozicí v produktech denní spotřeby. Naše rezoluce je jasnou výzvou na Komisi, aby nejpozději do června 2020 přišla s legislativními návrhy, které zajistí, že budeme lépe chráněni před výskytem EDC v kosmetice, v potravě či v dětských hračkách. Již řadu let čekáme na účinnou strategii proti EDC a stále jsme se nedočkali strategie pro netoxické životní prostředí, kterou měla vypracovat do roku 2018. Každý den nečinnosti vypovídá o její nezodpovědnosti. Je načase začít proti obsahu těchto látek v našem vlastním životním prostředí aktivně bojovat. Nerad bych se dočkal toho, že nás budou endokrinní disruptory pomalu zabíjet. Možná ne každého zvlášť, ale jako biologický druh.

Evropská unie se nachází v historickém momentu. Nejen z důvodu brexitu, ale zejména proto, že začíná docházet k parlamentnímu vyjednávání o podobě jejích politik. Začínají se formovat odpovědi na to, s jak velkou mírou kohezního spolufinancování budou moci počítat slovenské regiony, jestli se čeští zemědělci budou muset obávat povinného zastropování nebo jestli se evropští vědci budou moci radovat z lepšího přístupu k unijním financím. Zatímco Rada, tedy evropští ministři financí, neumí nic jiného než škrtat, Evropský parlament zaujal zodpovědné stanovisko. Svým hlasem jsem potvrdil, že nedopustím zásahy, které by měly přímý a negativní vliv na občany a naše prostředí. Konkrétně jsem hlasoval pro zvýšení prostředků Evropského sociálního fondu o 17 miliard EUR, zamezení škrtu Kohezního fondu s neakceptovatelnou výší 45 %, větší podporu malých a středních podniků, zdvojnásobení prostředků výzkumného programu Horizon Europe i programu na ochranu životního prostředí LIFE. Jsem přesvědčen o tom, že musíme zvýšit investice do mladé generace. Podpořil jsem proto i ztrojnásobení velikosti studentského programu Erasmus+. Těší mě, že většina mých kolegů zaujala identické stanovisko a hlasovala pro zachování stejné výše rozpočtu zemědělské a regionální politiky jako i v tomto období. Jestli chceme silnou a zdravou Evropu, musíme jí dát nástroje, které k tomu potřebuje.

Všeobecná deklarace lidských práv říká, že právo na vzdělání mají všichni. Jen těžko si proto lze představit, že v roce 2015 nemělo přístup ke vzdělávání až 264 milionů dětí ve školním věku. Podpořil jsem usnesení o rozvojové pomoci EU v oblasti vzdělávání, protože považuji vzdělávání za ústřední bod rozvoje. Shledávám nutným, aby Evropská unie a její členské země co nejdříve zajistily potřebnou výši financování a postaraly se tak o skutečný hospodářský a společenský posun v rozvojových zemích. Subsaharská Afrika v tomto kontextu bohužel představuje jasný příklad zanedbání, a to jak domácí politiky, tak i té zahraniční. Jinak si nejde vysvětlit, že elektřina byla zavedena do pouhé jedné čtvrtiny škol, a že více než polovina škol nemá přístup k pitné vodě. Jsem si vědom, že investice do vzdělávání v rozvojových zemích je komplexním tématem. V současnosti ještě zhoršeným uprchlickými vlnami. Neznamená to ale, že bychom na děti z řad uprchlíků a vysídlených osob mohli zapomínat. Právě naopak. Nesmíme dopustit, aby nestabilita a konflikty produkovaly početné ztracené generace, které se nebudou moci podílet na znovuobnovení své země, regionu či sousedství. Máme teď možnost ukázat, co je skutečná solidarita. Chtěl bych proto apelovat na ministry financí, navyšme pomoc a zajistěme potřebnou kvalitu.

Digitalizace se stala jedním ze symbolů současného rozvoje. Tento trend se neomezuje pouze na vyspělé země, ale začíná přesahovat i do méně rozvinutých zemí. Považuji proto za primární, aby došlo co nejdříve k nápravě toho, že mnoho lokalit a skupin v rozvojových zemích zaostává v jejím využití. Digitalizace představuje nástroj, který by měl doplňovat zajištění základních lidských potřeb občanů a který by měl být začleněn do národních strategií členských států pro rozvoj. Hlasoval jsem pro usnesení o snižování chudoby pomocí technologií, protože je extrémně důležité, aby i děti v méně vyspělých zemích v průběhu své školní docházky nabyly digitální gramotnost a zvýšily tak svůj budoucí pracovní potenciál. Vítám plán vnějších investic EU, protože věřím, že může pomoci v řešení místních potřeb, finanční inkluzi a vytváření důstojných pracovních míst. Může také pomoci přemostit digitální propast, kterou teď pociťujeme. Jakožto environmentalista považuji za důležité a hlasoval jsem pro ustanovení, které má za cíl snížit ekologický odpad spojený s digitalizací pomocí rozvoje účinného využívání zdrojů. Možná to není pro mnoho lidí zřejmé, ale digitální technologie za sebou zanechávají významnou ekologickou stopu. Podíl digitálních emisí na celkových emisích CO2 představuje zhruba 2–5 %. Environmentální zátěž plynoucí z digitalizace by proto měla být co nejmenší.

. – I v českých médiích jsme mohli zaznamenat případy, kdy velké obchodní řetězce účtovaly dodavatelům potravin – většinou malým a středním zemědělcům – poplatky za vystavení jejich zboží, rušily objednávky ve chvíli, kdy již nebylo možno prodat zboží někomu jinému, či několik měsíců zadržovaly platbu za odebrané zboží. Všechny tyto postupy budou touto směrnicí na evropské úrovni zakázány, což považuji za významný krok pro ochranu menších podnikatelů a zabránění monopolizace trhu s potravinami. Jedině tak lze zaručit, že spotřebitelé budou mít vždy možnost zvolit i zdravější, kvalitnější či udržitelněji vyráběné potraviny. Návrh předložený Komisí jednoznačně vítám, přesto jsem podpořil některé změny, zejména zavedení unijní sítě pro prosazování této směrnice, neboť velké obchodní řetězce zpravidla nepůsobí pouze na úrovni jednoho členského státu, a je tudíž důležité koordinovat společný postup vůči jejich nekalým obchodním praktikám. Dále jsem podpořil ustanovení umožňující podávat stížnosti zahraničním orgánům prostřednictvím vnitrostátních orgánů, bez kterého by bylo nutno podávat stížnost například k německému orgánu v němčině, což by mohlo bránit zejména malým zemědělcům v podání stížnosti, ačkoliv právě malí podnikatelé bývají dotčeni nekalými obchodními praktikami nejvíce. V neposlední řadě jsem podpořil stanovení třicetidenní lhůty pro vyrozumění stěžovatele a šestiměsíční lhůty pro uzavření vyšetřování, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům.

. – V návaznosti na zrušení směrnice 2001/82/ES o veterinárních léčivých přípravcích bylo nutno promítnout změny do souvisejících nařízení. Nejdůležitější změnou navrženou Komisí byla úprava financování Evropské agentury pro léčivé přípravky, konkrétně hrazení nákladů na její činnost subjekty, které žádají o registraci přípravků. Struktura a výše poplatků měla být stanovena Komisí v prováděcím aktu bez dalšího zapojení Evropského parlamentu. Evropská agentura pro léčivé přípravky zajišťuje vědecké hodnocení, dohled a kontrolu bezpečnosti humánních i veterinárních léčivých přípravků, kromě toho se podílí na vyhodnocování žádostí o registraci a pobídkami usnadňuje vývoj nových léků. Tuto činnost Evropské agentury pro léčivé přípravky považuji za velmi důležitou. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě upozorňuji na nedostatečné financování evropských agentur v porovnání s narůstajícími povinnostmi, podpořil jsem návrh, aby výše poplatků byla stanovena standardním zákonodárným procesem se zapojením Evropského parlamentu, a budu prosazovat zavedení takové struktury poplatků, která umožní agentuře zodpovědně vykonávat všechny povinnosti, které jsou jí svěřeny. Podobně budu postupovat i v případě projednávání financování dalších evropských agentur, které plní nenahraditelnou funkci při koordinaci členských států a přípravě evropské politiky, ale jejich rozpočet tvoří pouze 0,8 % celkového rozpočtu Evropské unie.

. – Legislativa o veterinárních léčivých přípravcích je obrovským krokem v boji proti AMR, jelikož zakazuje preventivní používání medikovaných krmiv. Široké používání antibiotik vede k rezistenci, která je dnes jednou z největších hrozeb pro světové zdraví. Téměř každý ví, že by se neměla antibiotika používat „na každou horečku“ a měla by se „dobrat do konce“, ale o vlivu rutinního používání antibiotik v zemědělství se veřejně moc nemluvilo. Úplný zákaz preventivního používání považuji za důležitý krok k ochraně veřejného zdraví. Kromě toho jsem podpořil ustanovení zavádějící předběžnou opatrnost, dle kterého bude nutno prokázat bezpečnost veterinárních léčivých přípravků a jejich dopady na životní prostředí před uvedením na trh. Oproti návrhu Komise budou také muset být testy na zvířatech navrženy tak, aby nezpůsobovaly bolest, utrpení nebo stres zvířat, a kde je to možné, měly by být testy na zvířatech nahrazeny alternativními postupy. Z dalších změn považuji za nejdůležitější to, že prevence onemocnění by se měla řešit řádnou hygienou a správnými postupy v oblasti chovu. Preventivní ošetření za použití antimikrobiálních látek by mělo být regulováno přísněji a doporučeno pouze v jasně vymezených případech. Antimikrobiální látky by neměly být dostupné ve veterinárním odvětví, aby byla co nejdéle zachována jejich účinnost při léčbě infekcí u lidí.

. – V EU se nachází 13,7 milionu farem. V intenzivním hospodářství, které se bohužel stává v evropských zemích standardem, se snáze šíří nemoci. Snaha o maximalizaci produkce vede k širokému používání medikovaných krmiv s obsahem antimikrobiálních látek nebo antiparazitik. Dosud nebylo dostatečně upraveno, za jakých podmínek mohou být medikovaná krmiva vyráběna, transportována či likvidována. Mnou podpořené nařízení zajistí bezpečnější výrobu a nakládání s medikovanými krmivy, zejména hygienickou výrobou a používáním, zabráněním kontaminaci, stanovením pravidel pro měřicí a míchací zařízení, kontrolováním jakosti a jasným označováním produktů. Oproti návrhu Komise jsem také podpořil pozměňovací návrhy, které ukládají povinnost uplatňovat preventivní opatření před používáním medikovaného krmiva, například izolování nemocných zvířat či udržování takové hustoty chovu, která nezvyšuje riziko přenosu onemocnění. Dále jsem podpořil stanovení povinnosti zajistit rovnoměrnou distribuci veterinárního přípravku v krmivu tak, aby každé zvíře mělo přístup ke stejnému množství léčivého přípravku a ve správném množství, aby byla léčba účinná. Také jsem podpořil pozměňovací návrh zavádějící celoevropský systém sběru údajů o objemu veterinárních léčivých přípravků použitých v krmivech, neboť dosud nebylo možné monitorovat objem takto používaných veterinárních přípravků, a bez dostatečných informací nelze provádět vhodnou koordinaci a regulaci používání medikovaných krmiv.

Zvykli jsme si na to, že máme maso na talíři téměř každý den a že se tak stalo nedílnou součástí naší standartní diety. Na co jsme si ale nezvykli, je kontrolovat, odkud pochází a za jakých podmínek chov probíhá. Věřím, že by hodně lidí překvapilo, kdyby navštívilo evropské průmyslové chovy brojlerů. Věřím také, že by si spousta z nich po této návštěvě konzumaci masa rozmyslela. Hlasoval jsem pro usnesení „Životní podmínky zvířat, používání antimikrobiálních látek a dopad průmyslového chovu kuřat na životní prostředí“, protože je potřeba, aby členské země zajistily, že i podmínky chovu zvířat odpovídají 21. století. Dlouhodobě upozorňuji na to, že zisk je jedna věc, ale dlouhodobé dopady na životní prostředí a zdraví je věc druhá. Mám na mysli preventivní používání antibiotik ve velkochovech, které považuji za větší problém než nesprávné užívání antibiotik občany. Členské země se musí vypořádat se situací, kdy i s pomocí antibiotik dochází k tzv. bleskovému vyhnání kuřat do maximálně možného objemu, za které platí spotřebitelé svým zdravím, zatímco se národní rozpočty lámou pod tíhou výdajů na zajištění slušné úrovně zdravotnických služeb. Antimikrobiální rezistence už bohužel není pojmem ze sci-fi filmu. Je to realita, za kterou každým rokem platí 25 tisíc Evropanů daní nejvyšší.

Několik posledních dekád bylo ve znamení vývoje mnoha druhů plastů a výrobků z nich, které nám značně usnadnily život. Vytvořili jsme ovšem svým způsobem dobu plastovou. Dnes je za jeden rok odhozeno do moří a oceánů neuvěřitelných 8 milionů tun plastu. Hlasoval jsem pro zprávu o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, protože nastal čas převzít odpovědnost za naše aktivity a jejich důsledky. Zatímco my použijeme jednu PET láhev během několika minut a následně ji zahodíme, přírodě trvá více než sto let, než se podobný výrobek rozloží. Mezitím se ale může stát smrtelnou nástrahou pro několik živočichů. Nelze už dále akceptovat, že svou lhostejností a lehkomyslností ničíme nejen mořský život, ale doslova planetární ekosystém. Nastal čas zastavit proces, kdy průměrně každou minutu dochází k vysypání plastového odpadu o objemu jednoho nákladního vozidla do našich moří. Nejedná se o trest pro producenty. Jedná se o zapojení ohleduplnosti do našich výrobních a spotřebitelských procesů a návyků. Alternativy existují. Jejich využitím zabezpečíme i ochranu vlastního zdraví, na kterém se plasty a jejich mikročástice podepisují.

Pitná voda je základní podmínkou pro důstojný a zdravý lidský život. Přístup k ní by proto měl patřit k základním právům států 21. století. Hlasoval jsem pro zprávu o jakosti vody určené k lidské spotřebě, protože spolu s 1,8 milionem Evropanů věřím, že je potřeba zajistit optimální přístup k ní. Není možné akceptovat, aby ohrožené a marginalizované skupiny občanů Evropské unie byly jakkoliv vyloučené. Podpořil jsem svým hlasem také, aby docházelo k přísnému monitorování kvality. Nikdo snad nechce, aby pitím vody narušil svůj hormonální systém do takové míry, která povede ke karcinogenním procesům. Jsem proto moc rád, že naše skupina zajistila, aby v tomto ohledu byly tři látky fungující jako hormonální disruptory zařazeny mezi formální sledované hodnoty. Považuji za nezbytné, aby došlo ke zvýšené kontrole plastových mikročástic. To, že i vědecké studie potvrzují existenci mikroplastů v našem těle a stolici, je důkazem, že už je za pět minut dvanáct. Mám velmi málo pochopení pro to, že mí pravicoví kolegové zprávu nepodpořili ve znění, které by znatelně zlepšilo životní podmínky našich obyvatel. Svým přístupem jen potvrdili, že Evropany dělí na ty, kteří si pitnou vodu můžou dovolit, a ty, pro které voda zůstává nedostupným luxusním zbožím.

Plasty jsou hodnotným materiálem za předpokladu, že je vyrábíme, používáme a likvidujeme zodpovědným a udržitelným způsobem. Právě v tom naše společnost selhává, což má za následek zamoření životního prostředí. Přesně o tom hovoří i návrh zprávy o strategii pro plasty, jejíž přijetí jsem podpořil. Jsem rád, že se problematika plastů v posledních letech dostala vysoko v politické agendě, jelikož nelze používat větší a větší množství plastu a předstírat, že se nás jeho osud po vyhození netýká. To nám ostatně připomněla i stopka ze strany Číny, která již déle nechce přijímat evropský odpad. Naší zhýčkaností však neškodíme jen přírodě kolem nás, ale i sobě samým. Problém nespočívá pouze v plovoucím ostrovu z plastů uprostřed Tichého oceánu, jehož fotografie plní titulky médií, ale i v tisících tun mikroplastů, které nevědomky pijeme a dýcháme. Znečištění plasty bez společné strategie nevyřešíme. Tu však musí provázet osvěta a celková změna spotřebitelského chování. Lepší než jakýkoliv systém recyklace je odpad vůbec nevytvářet. Společná strategie proto nemá za cíl pouze stimulovat recyklaci, ale i hledání nových řešení, jak prodloužit životnost plastových produktů. Jedná se o ambiciózní cíle, jejichž dosažení bude vyžadovat dostatek finančních zdrojů. Vyjednávání víceletého finančního rámce EU v současnosti představuje příležitost vykročit správným směrem.

Osobně již řadu let volám po vzniku nové evropské strategie omezení AMR. Vítám proto tuto zprávu, která upozorňuje na mezery v naší spolupráci a připomíná, že antibiotika byla vyvinuta jako „poslední záchrana“. Průzkumy bohužel ukazují, že mezi veřejností existuje malé povědomí o správném užívání antibiotik. Lidé tak mnohdy sahají po zásobách nedobraných antibiotik, navíc v případě nemocí, na které antibiotika vůbec nezabírají. Ještě nebezpečnějším je ale používání antibiotik ve velkochovech jako preventivní opatření vzniku infekcí. Nejedná se o ochranu zvířat, ale zcela zbytečné dopování antibiotiky, která postupně ničí jejich zdraví a dostávají se do naší potravy. Je třeba podniknout další kroky, abychom zastavili dosavadní praxi, kdy antibiotika nahrazují špatné hygienické a životní podmínky. Nizozemí, kde se v posledních letech podařilo snížit jejich používání v chovech o 2/3, je jasným důkazem, že je to možné. Používat antibiotika ke stimulaci růstu jsme v Evropské unii zakázali již v roce 2006. Jsem rád, že se Evropský parlament nyní postavil za to, aby stejný standard platil i na produkty ze třetích zemí. V neposlední řadě také konečně začínáme řešit vliv některých pesticidů na rozvoj antimikrobiální rezistence. Příkladem za všechny je hojně používaný glyfosát, který byl původně patentován i jako antibiotikum.

Jednotný trh, kvalitní produkty a pružné ceny: pravděpodobně asi nějak takto si budoucí vnitřní trh Unie představoval kdysi jeden z otců evropské integrace. Jacques Delors, který pevně věřil v principy tržní ekonomiky, by dnes byl asi hodně překvapen, kdyby viděl, jak dlouho byli a jsou evropští spotřebitelé vystaveni situaci, kdy jsou na první pohled identické produkty prodávány v některých zemích ve snížené kvalitě a častokrát za vyšší cenu. Podpořil jsem usnesení své kolegyně, jelikož není možné akceptovat, že jsou evropští spotřebitelé rozděleni na dvě skupiny. Dalo by se říci na tu lepší a na tu horší, která akceptuje horší výrobky a potraviny. Gratuluji Olze Sehnalové. Přijetím usnesení dal Evropský parlament jasně najevo, že tento problém na vnitřním trhu existuje. Dal také najevo, že stojí na straně spotřebitele, který by za žádných okolností neměl být obelháván výrobci. K uznání tohoto problému vedla dlouhá cesta. Ještě delší cesta ale povede k nalezení optimálního řešení této palčivé situace. Bude těžké odpovědět, které standardy či složení jsou ty správné a který výrobek je právě ten referenční. Věřím však, že výsledek této dlouholeté snahy povede k úspěšnému výsledku, kdy nebude docházet k obcházení právních předpisů ani poškozování evropských spotřebitelů.

V Evropské unii se nemůžeme bavit o zmírňování klimatických problémů a přitom zavírat oči před devastací lesů na druhé straně zeměkoule. Součástí našich debat musí být i to, jaké důsledky má naše spotřebitelské chování na třetí země. Nejedná se pouze o problém expanze plantáží palmového oleje, ale i nárůst konzumace sójových produktů či avokáda. Výsledkem je půdní eroze, úbytek vody, znečištění pesticidy, ale i sociální konflikty a nucené přemísťování obyvatel. Z tohoto důvodu jsem podpořil zprávu své kolegyně, která volá po vypracování akčního plánu EU proti znehodnocování lesů, který by vycházel ze spolupráce s komunitami obyvatel v zemích původu. Některé země vidí ve výsadbě monokultur nebo neregulované těžbě dřeva jedinou perspektivu svého hospodářského růstu. V konečném důsledku však z obchodu s vyspělými zeměmi těží pouze hrstka vlastníků, zatímco většina obyvatel přichází o kontrolu nad svým územím a přírodními zdroji. Evropská unie disponuje množstvím nástrojů, jak situaci změnit, aby produkty, které dovážíme, byly vyprodukovány v souladu s udržitelnými postupy. Neodmyslitelnou součástí naší rozvojové pomoci by proto měla být i podpora odbornosti a zavádění agroekologických postupů, které pomůžou obnově původních ekosystémů. V druhé řadě musíme zajistit transparentnost celého dodavatelského řetězce, aby bylo možné vysledovat původ dovezených komodit.

Návrh nařízení o evropské občanské iniciativě je vítanou změnou k usnadnění sběru podpisů pro její spuštění i ke zvýšení transparentnosti jejího průběhu. Zprávu jsem podpořil z několika důvodů. V prvé řadě oceňuji požadavek na organizátory, aby podávali zprávy o všech zdrojích financování kampaně. To je důležité pro prevenci zneužití tohoto demokratického nástroje partikulárními zájmy, které disponují dostatečnými financemi i kapacitami. V druhé řadě také to, že bude veřejné slyšení, které se při příležitosti zveřejnění iniciativy pořádá na půdě Evropského parlamentu, nově online dostupné na internetových stránkách. Díky této změně bude obsah diskuze přístupný občanům ze všech členských států, nikoliv pouze bruselským rezidentům. Zavedení finančního programu, který by přispíval k financování technické nebo právní podpory přispěje k větší inkluzivitě pro znevýhodněné skupiny, čímž sníží břímě spojené s náročností celého procesu. Občanská iniciativa je ve svém principu pozitivním nástrojem, zkušenosti z proběhlých kampaní však ukázaly, že je potřeba změnit její nastavení, aby občané, kteří stáli za úspěšnou kampaní, nemluvili do prázdna. V minulosti totiž Komise nebyla na základě úspěšné kampaně povinna návrhy občanů převést do právního aktu, což se mění s novým nařízením, kdy bude do jednoho roku muset předložit legislativní akt.

Rozpočet Evropské unie na rok 2019 je posledním rozpočtem současného volebního období. Měl by řešit na aktuální priority a problémy, které nejvíce tíží naše občany. Hlasoval jsem, aby se zástupci Parlamentu v rámci vyjednávání s Radou zaměřili na udržitelný hospodářský růst, inovace, konkurenceschopnost a bezpečnost. Podpořil jsem výzvu zlepšit metodiku pro sledování výdajů na biologickou rozmanitost, která nyní není dostatečná a o jejíž začlenění do zprávy jsem se v rámci Rozpočtového výboru zasadil. Považuji za nešťastné, že Komise navrhla, aby celkové výdaje do této oblasti poklesly z 8,3 na 8,2 % rozpočtu. To je selhání Komise od svého závazku zastavit a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb do roku 2020. Udržitelnosti nedosáhneme, aniž bychom byli schopni ochránit náš vlastní kontinent. Lituji, že nejsou na odpovídající úrovni výdaje související s klimatem, a ačkoliv jsem pro zprávu hlasoval, jsem z pohledu koordinátora ve zvláštním výboru pro postup pro povolování pesticidů velmi zklamán, že Rozpočtovým výborem neprošlo zdůraznění potřeby zajistit dostatečné prostředky pro agenturu EFSA. Musíme si uvědomit, že nezávislosti a správného fungování agentury nedosáhneme bez dostatku financí.

Program na podporu strukturálních reforem byl původně vytvořen k posílení kapacity členů eurozóny provádět reformy a posílit jejich hospodářskou, sociální a územní soudržnost, konkurenceschopnost, udržitelný růst a pracovní místa. Hlasoval jsem pro přijetí této zprávy, protože považuji za důležité, aby do programu nebyly zahrnuty jen členské státy eurozóny, ale aby pojmul i země, které se na společnou měnu teprve připravují a také musí provést potřebné změny. Podpořil jsem, aby byl v tomto ohledu rozpočet nástroje zvýšen o téměř 80 milionů EUR a bylo možné použít i prostředky věnované na technickou pomoc v rámci regionální politiky. Zatímco Česko bylo v minulých letech schopno dosáhnout poměrně velkého konvergenčního pokroku, několik z dalších 6 zemí, které se k přijetí eura také zavázaly, mělo s hospodářským růstem značný problém. Hlasoval jsem pro to, aby každá země měla přístup k pomoci šité na míru a přizpůsobené jejím podmínkám. Podpořil jsem, aby byl v rámci programu kladen větší důraz na ochranu životního prostředí, sociální politiku a boj proti daňovým podvodům. Vzhledem k tomu, že hospodářská konvergence Evropské unie je založená na aktivním zapojení regionálních celků, podpořil jsem zapojení regionálních a místních orgánů do konzultace při přípravě reforem. Věřím, že jedině tak dosáhneme jednotného přístupu akceptovaného všemi úrovněmi.

Evropská unie v roce 2017 hospodařila s přebytkem ve výši 555,5 milionu EUR, ke kterému přispělo několik faktorů. Těmi byly vyšší výnosy úroků z prodlení a pokut, kurzové rozdíly a bohužel také nevyčerpané výdaje ve výši 383,4 milionu EUR. Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o opravném rozpočtu č. 2/2018, jelikož se jedná o standardní postup, jak zajistit vyrovnanost evropského rozpočtu. Považuji nicméně za politováníhodné, že přebytek je z větší části založen na neschopnosti členských zemí zajistit včasné čerpání fondů pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost. V tomto kontextu je nutné podotknout, že přebytek by byl mnohem vyšší, kdyby už v roce 2017 nedošlo ke snížení platebních prostředků pro soudržnost o téměř 8 miliard EUR. Byl bych také velmi rád, kdyby částky vybrané na pokutách uložených za narušení hospodářského soutěže v Evropské unii nebo ve spojitosti s pozdními platbami byly automaticky převedeny do evropského rozpočtu a staly se jeho přirozeným zdrojem. Loni v tomto kontextu bylo vybráno až 3,3 miliardy EUR. Členské země namísto toho, aby tyto prostředky využily na programy, které se u Evropanů těší nadmírou poptávky a úspěšnosti, jako například Horizont 2020, LIFE či Erasmus+, prostředky jednoduše a velmi neprozíravě používají na snížení svých finančních závazků.