Written explanations of vote - 8ú Téarma Parlaiminteach Kateřina KONEČNÁ

Návrh usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. února 2019 o NAIADES II – akčním programu na podporu vnitrozemské vodní dopravy jsem ve svém hlasování dne 14. února 2019 podpořila. Evropská komise přijala již v roce 2013 balíček NAIADES II. Tento balíček chce realizovat nevyužitý potenciál 37 000 km vnitrozemských vodních cest v EU a umožnit snadnější přepravu zboží i cestujících, vést ke zlepšení životního prostředí, podporovat inovace a pracovní příležitosti. Usnesení naléhavě vyzývá Komisi, aby aktualizovala a prodloužila program NAIADES do roku 2020 s cílem zajistit, aby potenciál vnitrozemské vodní dopravy, která v rámci multimodálního dopravního systému představuje bezpečný, udržitelný a efektivní způsob dopravy, byl plně využit díky dlouhodobé strategii EU zaměřené na úspěšný přechod na jiný druh dopravy. Usnesení také apeluje na Komisi a členské státy, aby integrovaly vnitrozemskou plavbu do městské a přístavní politiky a plně využily potenciálu pro přepravu zboží a cestujících, neboť mnoho měst EU je umístěno podél vodních cest. Tak by se zvýšila kvalita života a snížila by se úroveň dopravního přetížení. V usnesení se rovněž klade důraz na přechod na nízkouhlíkovou dopravu, zvýšení účinnosti zdrojů a zavedení nezbytných infrastruktur pro doplňování paliva.

Jednotný trh EU by nebyl možný bez bezcelního prostředí, které celní unie poskytuje, a bez úlohy, již celní unie plní v dohledu nad dovozem a vývozem. Je důležité vytvořit v celé Unii jednotné celní postupy založené na reformované infrastruktuře informačních technologií. Digitalizace má potenciál učinit výměnu informací a placení cel transparentnější a přístupnější, zejména pro malé a střední podniky a pro hospodářské subjekty třetích zemí, a poskytuje příležitosti ke zjednodušení celních pravidel a postupů. Usnesení apeluje na Komisi a členské státy, aby vypracovaly účinnější, nákladově efektivnější a jednodušší přístup k řízení systémů IT pro celní orgány, a vyzývá zejména k přesnějšímu a realističtějšímu odhadu doby a zdrojů, které budou zapotřebí, a rozsahu jednotlivých projektů IT pro digitalizaci celních postupů (při zavádění nových IT systémů pro celní unii došlo k řadě zpoždění). Proto jsem návrh usnesení Evropského parlamentu o posílení konkurenceschopnosti vnitřního trhu rozvíjením celní unie EU a její správy v hlasování podpořila.

Návrh nelegislativního usnesení o návrhu rozhodnutí Rady o podpisu dohody o volném jsem v hlasování nemohla podpořit. Jednání o Dohodě o volném obchodu mezi EU a Singapurem byla zahájena již v prosinci roku 2009 a předložení této dohody k ratifikaci mělo velké zpoždění i díky tomu, že Komise požádala Evropský soudní dvůr o posudek ohledně pravomocí spojených s touto dohodou. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Singapurem je mezi prvními dvoustrannými obchodními dohodami uzavřenými mezi EU a členským státem Asociace národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Singapur je zdaleka největším ASEAN partnerem EU. Avšak dohoda o volném obchodu neobsahuje dostatečnou ochranu veřejných služeb a opatření k předcházení finanční krize. Je nutné dodat i to, že v kapitole o obchodu a udržitelném rozvoji chybí mechanismus sankcí. Největším problémem je ale fakt, že Singapur je znám jako daňový ráj s mnoha fiktivními/krycími společnostmi a hraje velkou roli na poli s daňovými úniky.

Návrh rozhodnutí Rady o uzavření Smlouvy o založení Dopravního společenství jménem Evropské unie jsem v hlasování podpořila. Cílem Smlouvy o založení Dopravního společenství je komplexnější přístup ke spolupráci, který by zahrnoval další dopravní politiky a oblasti související s dopravou. Cílem smlouvy je také vytvořit dopravní společenství v oblasti silniční, železniční, vnitrozemské vodní a námořní dopravy, jakož i rozvoj dopravní sítě mezi Evropskou unií a zeměmi západního Balkánu („dopravní společenství“). Dopravní společenství je založeno na postupné integraci dopravních trhů zemí jihozápadního Balkánu do dopravního trhu Evropské unie na základě příslušného práva EU, mimo jiné v oblasti technických norem, interoperability, bezpečnosti, ochrany před protiprávními činy, řízení provozu, sociální politiky, zadávání veřejných zakázek a životního prostředí, pokud jde o všechny druhy dopravy, kromě dopravy letecké. Smlouva o Dopravním společenství je přínosná pro přístupový proces zemí západního Balkánu a podpoří regionální spolupráci a reformní proces v souvislosti s iniciativou skupiny šesti zemí západního Balkánu, jakož i provádění transevropské dopravní sítě rozšířené na země západního Balkánu.

V hlasování o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí Program EU pro boj proti podvodům, jsem se dne 12. února 2019 zdržela. Návrh Komise týkající se programu EU pro boj proti podvodům na období 2021–2027 zahrnuje soubor opatření, která mají pomoci členským státům a Unii předcházet a bojovat proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie a podporovat vzájemnou pomoc a spolupráci v celních a zemědělských záležitostech. I když návrh Komise zjednodušuje rozpočtové řízení již existujících programů proti podvodům, je zde možné nebezpečí nedostatku spolupráce při zajišťování financování daných opatření. K návrhu sice bylo přiloženo hodnocení ex-ante, ale nebylo provedeno žádné posouzení dopadů. Také bych ráda dodala, že by bylo vhodné stanovit míru spolufinancování grantů, která v návrhu Komise chyběla.

Návrh na rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění rozhodnutí č. 1313/2013/EU o mechanismu civilní ochrany Unie jsem dne 12. února 2019 v hlasování podpořila. Mechanismus civilní ochrany EU je v současné době založen na dobrovolném systému, pomocí něhož EU koordinuje dobrovolné příspěvky zúčastněných států do země, která požádala o pomoc. Extrémní přírodní katastrofy způsobené změnou klimatu a katastrofy způsobené člověkem v posledních letech donutily členské státy si navzájem pomáhat, zvláště když několik z nich čelí současně stejnému druhu katastrofy. V takových případech, kdy je pouze omezená nebo žádná dostupnost finančních prostředků, nemá EU rezervy na pomoc zemím postiženým katastrofami. Návrh vznikl hlavně díky problémům ohledně financování programu. V návrhu je nově upraven systém členských států pro odezvu na katastrofy („rescEU“), který by se měl řídit pravidly financování členských států, v případě potřeby prostřednictvím zadávání veřejných zakázek, a který by měl být upravován jen dle právních aktů Komise. Návrh také podporuje, aby finanční pomoc „rescEU“ byla poskytována nejen na katastrofy na území EU, ale i v zahraničí a aby tento mechanismus byl otevřen zemím Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), členům EHP a přistupujícím zemím a potenciálním kandidátům.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění a opravuje nařízení (EU) č. 167/2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly jsem ve svém hlasování podpořila. Tento návrh má pouze technický charakter a také v něm Komise žádá o pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci na příštích pět let (tato pravomoc vypršela v roce 2018). Systém schvalování typu vozidel je nastaven tak, aby dosáhl úplné harmonizace právních ustanovení pro různé typy vozidel. Technické požadavky, zkušební postupy a mezní hodnoty jsou stanoveny ve čtyřech aktech v přenesené pravomoci, které se týkají bezpečnosti při práci, funkční bezpečnosti, pravidel životního prostředí a brzdění. Tyto požadavky jsou stanoveny na úrovni EU, aby byly zajištěny stejné normy ochrany životního prostředí a bezpečnosti v celé Unii. Každý nový typ vozidla, který je prezentován, musí získat schválení, aby vstoupil na trh EU.

Jednotný trh od počátku tvořil a stále tvoří základ a jednu z hlavních složek evropského projektu. Pro příští programové období 2021–2027 Komise navrhuje nový program pro jednotný trh, který spojí šest dříve samostatných programů a množství opatření do jednoho soudržného rámce. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program pro jednotný trh, konkurenceschopnost podniků, včetně malých a středních podniků, a evropskou statistiku a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 99/2013, (EU) č. 1287/2013, (EU) č. 254/2014, (EU) č. 258/2014, (EU) č. 652/2014 a (EU) 2017/826 jsem však v hlasování nemohla podpořit. Tento návrh je příliš neoliberální a v celém jeho textu se opakuje mantra o snižování překážek řádného fungování vnitřního trhu a o předcházení novým překážkám bránícím fungování vnitřního trhu. Návrh vyzývá k dalšímu otevření jednotného trhu, aniž by bral ohled na nepříznivý vývoj tohoto jednotného trhu pro zaměstnance. Mimo jiné návrh by měl například zohlednit zahrnutí zaměstnanců do tohoto programu, úlohu malých a středních podniků a možnost vyřazení fiktivních společností (pro daňové úniky) a třetích zemí z tohoto programu.

V hlasování o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení podrobných technických opatření pro uplatňování konečného systému DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy, jsem se dne 12. února 2019 zdržela. Tento návrh směrnice je součástí širšího balíčku o reformě DPH se třemi hlavními cíli: prohloubit jednotný trh, usnadnit malým a středním podnikům řešení přeshraničních poplatků za DPH a snížit přeshraniční podvody s DPH. Zpráva výboru ECON (Hospodářský a měnový výbor) navrhla mnohá účinná technická řešení, ale nesouhlasím s obecným odůvodněním pro prohloubení oblasti DPH v celé EU, prohloubení jednotného trhu a převedení větší kontroly nad zdaněním a obchodem od členských států na Komisi.

Dne 12. 2. 2019 jsme na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku hlasovali o zprávě o uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se občanství EU. Ač některé části zprávy správně kritizují současný nevyužitý potenciál institut občanství EU, zpráva z mého pohledu není kritická dost. Vynechává aspekty, jako je ignorace evropských občanských iniciativ ze strany institucí EU či adoruje nápad panevropských kandidátních listin v evropských volbách. Naopak se věnuje cenzuře toho, co sama označuje jako ,,antievropská propaganda“. Potlačování jiných, kritických názorů na EU je něco, co nemohu nikdy podpořit. Taktéž zavedení celoevropského svátku 9. května z důvodu prohloubení evropanství mi přijde jako značně nevhodné řešení. Ze všech těchto důvodů jsem proto musela vůči této zprávě hlasovat negativně.

Dne 12. 2. 2019 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku hlasovali o zprávě o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají posílené spolupráce. Obecně je s institutem posílené spolupráce potřeba zacházet velmi opatrně. Na první pohled nástroj, který má sloužit k překonání neschopnosti se dohodnout, může být některými členskými státy jednoduše zneužit k ostrakizaci nesouhlasících členských států. Zvláště pak v této turbulentní době, kdy se příkopy mezi západními a východními členskými státy znovu prohlubují, je potřeba s těmito smlouvami nakládat jako se šafránem. I přesto, že některé návrhy týkající se např. zvýšené parlamentní kontroly a zvýšené role Evropského parlamentu v procesu sjednávání těchto smluv vítám, mám obavy, že prohloubení a větší užívání tohoto institutu by vedlo k faktickému vyloučení některých států z EU. Zpráva, tak jak je formulovaná, může posloužit jako nebezpečný precedens. Taktéž se mi nelíbí výzvy k ještě rozsáhlejšímu přechodu na kvalifikovanou většinou v rámci hlasování na Radě. Z těchto důvodů jsem hlasovala proti této zprávě.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2019 o autonomním řízení vozidel v evropské dopravě jsem v hlasování podpořila. Plně autonomní nebo vysoce automatizovaná vozidla se objeví na trhu v následujících letech a je tedy třeba co nejdříve zavést vhodné regulační rámce, které zajistí jejich bezpečný provoz, za účelem řešení z toho plynoucích změn, včetně interakce mezi autonomními vozidly a infrastrukturou a dalšími uživateli. Vzhledem k dynamickým technologickým změnám v tomto odvětví bude nutné vyjasnit, kdo by měl nést odpovědnost za škodu, pokud je nehoda způsobena plně autonomním vozidlem, a když je míra autonomie taková, že vozidlo může fungovat buď zcela autonomně, nebo je řízeno řidičem, je třeba stanovit nade vši pochybnost, kdo je zodpovědnou stranou v daném konkrétním scénáři.
Doufám, že rozvoj autonomních nebo vysoce automatizovaných vozidel přispěje k naplnění plánu Evropské komise do roku 2020 snížit počet smrtelných nehod na silnicích o polovinu ve srovnání s rokem 2010 v souladu s cíli spočívajícími ve „vizi nula“, jelikož pokrok při snižování celkového počtu mrtvých a zraněných osob se v poslední době zjevně zastavil, když v roce 2016 přišlo na silnicích v Evropské unii o život více než 25 000 osob a dalších 135 000 bylo vážně zraněno.

Hlasování o usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2019 o začleňování hlediska rovnoprávnosti žen a mužů („genderový mainstreaming“) v Evropském parlamentu jsem v systému změnila. Jsem si vědoma toho, že sexuální obtěžování je v Evropském parlamentu velkým problémem, který je třeba řešit. Usnesení jsem tedy vnímala jako pokus vypořádat se se situací, na kterou upozorňují i stránky metooep.com, jelikož je sexuální obtěžování závažnou trestnou činností, která je stále nedostatečně hlášena, extrémní formou diskriminace na základě pohlaví a jednou z největších překážek rovnosti žen a mužů. Musím ovšem uznat, že návrh usnesení šel ve svém obsahu skutečně až příliš daleko, což ukazuje část, která vítá revidované pokyny pro genderově neutrální jazyk v Evropském parlamentu. Své konečné hlasování jsem tedy v systému změnila a již nejsem vedena jakožto podporovatelka návrhu usnesení.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2018 o závěrech a doporučeních zvláštního výboru pro terorismus jsem v hlasování podpořila. Byla jsem velmi ráda, když jsem zjistila, že zvláštní výbor se tématice terorismu věnoval opravdu komplexně. Zpráva má přes 60 stran, zahrnuje témata a doporučení např. k lepší spolupráci mezi zpravodajskými službami, řešení radikalizace (zejména ve věznicích), sledování finančních toků terorismu, lepší ochraně členských hranic, ochraně kritické infrastruktury, nelegálnímu obchodu se zbraněmi, prodávání chemických látek pro domáckou výrobu výbušnin a lepší pomoci obětem.
Velmi jsem také ocenila, že na základě pozměňovacího návrhu, který jsem já a kolega Jiří Maštálka spolu s dalšími kolegy z frakce předložili, bylo do zprávy přidáno: „vzhledem k tomu, že financování organizace Dá’iš a dalších teroristických skupin umožnila aktivní nebo pasivní podpora řady států, včetně tzv. spojenců EU v oblasti boje proti terorismu, ale také soukromých subjektů.“ Domnívám se, že už je opravdu nejvyšší čas si uvědomit, že některé státy proti teroristům nechtějí bojovat, ale naopak je financují z peněz, které jsme jim dali za jejich ropu.

Saúdská Arábie je nedemokratická země, která se podílí na financování terorismu po celém světě. Její působení v Jemenu vede k největší humanitární katastrofě, které můžeme být v současnosti svědky. Saúdská Arábie navíc nerespektuje práva žen a její pojetí lidských práv se od toho našeho velmi významně liší. Nyní se tato země uchýlila dokonce k tomu, že na území své ambasády zavraždila opozičního novináře, čímž porušila mezinárodní právo. Nejen, že byl tento novinář zavražděn, ale byl údajně dokonce rozřezán a jeho obličej znetvořen.
Přesto této zemi prodáváme zbraně a nevyhostili jsme ani jednoho jejich diplomata. Proč? Velkým spojencem Saudské Arábie jsou Spojené státy americké a Velká Británie a naše zbrojařské firmy mají rády saudské krvavé peníze. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2018 o zabití novináře Džamála Chášakdžího na konzulátu Saúdské Arábie jsem proto v hlasování podpořila, a to zejména kvůli tomu, že vyzývá Radu, aby přijala společný postoj s cílem zavést celounijní embargo na vývoz zbraní do Saúdské Arábie, a žádá, aby bylo zavedeno embargo na systémy dohledu a další zboží dvojího použití, které by mohly být v Saúdské Arábii využívány k represi.

Všichni jistě víme, jaké to je, když jdeme na poklidnou procházku do přírody a kromě živočišných a rostlinných divů nacházíme všude plasty. Jsem přesvědčena, že by nás podobné negativní zážitky měly inspirovat k tomu, abychom se zamysleli nad tím, v jaké stavu chceme zanechat náš svět příštím generacím. Plastový odpad totiž bohužel zásadním způsobem zatěžuje životní prostředí. Jeho rozklad v přírodě totiž trvá déle než tisíc let. To vede k tomu, že se v přírodě hromadí miliony tun odpadu a není tedy možné se hnout bez toho, aby člověk na nějaký volně pohozený plast nenarazil. Kromě očividné nutnosti přírodu očišťovat a recyklovat tak stojíme i před výzvou, jak naši závislost na platech omezit. Například snížení spotřeby jednorázového plastového nádobí tak musí být pouhým začátkem, a nikoliv spásnou mantrou. Hordy plastů v oceánech a lesích již není možné krmit dalším odpadem. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí jsem proto v hlasování podpořila.

Návrh směrnice o autorském právu od začátku vyvolával široké diskuse, zájem odborné, ale i laické veřejnosti. O tom svědčí stovky e-mailů, které jsem dostávala. Text předložený výborem JURI na plenární zasedání jsem nemohla podpořit. Díky pravicovým frakcím totiž prošel zcela nepřijatelný článek 13. Toto opatření de facto zavádí povinné celoplošné sledování internetu, tedy novodobou cenzuru. Její dopady pocítíme všichni, kdo běžně užíváme internet. Od začátku jsem návrh tvrdě kritizovala a při konečném hlasování jsem byla proti.

Návrh legislativního usnesení Evropského parlamentu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti praní peněz prostředky trestního práva jsem v hlasování podpořila. Praní peněz a související financování terorismu a organizované trestné činnosti jsou nadále závažné problémy na úrovni Unie, a poškozují tak integritu, stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrožují vnitřní bezpečnost a vnitřní trh Unie, veřejnou bezpečnost a individuální bezpečnost občanů Unie. Stávající unijní právní rámec není ani komplexní, ani dostatečně soudržný, aby mohl být plně účinný. Praní peněz je v členských státech trestným činem, avšak existují zde značné rozdíly v definici praní peněz, v tom, co představuje predikativní trestný čin, i v úrovni sankcí. Rozdílů mezi právními rámci členských států pak mohou využívat pachatelé trestné činnosti a teroristé, kteří se mohou rozhodnout provádět své finanční transakce v těch členských státech, kde se jim opatření proti praní peněz jeví jako nejslabší. Opatření přijatá Unií v oblasti boje proti praní peněz by proto měla být slučitelná s dalšími opatřeními přijatými na mezinárodních fórech a přinejmenším stejně přísná. Tím by vznikl posílený právní rámec Unie, který by umožňoval účinněji řešit problematiku financování terorismu a omezit hrozbu ze strany teroristických organizací tím, že by ztížil jejich schopnost financovat svou činnost.

Zprávu o návrhu, který vybízí Radu, aby podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii rozhodla, že existuje zřejmé nebezpečí, že Maďarsko závažně poruší hodnoty, na nichž je Evropská unie založena, jsem v hlasování nepodpořila. Nehodlám obhajovat kroky maďarské vlády, ale na druhou stranu ji nehodlám trestat. Na evropské úrovni si sice neustále omíláme, že spolu musíme lépe komunikovat, respektovat se a akceptovat rozdílné postoje, ale to nejde ruku v ruce s krokem, ke kterému Evropský parlament přistoupil. Maďarská vláda vyhrála volby a jejím jediným soudcem musí být maďarský lid. Jiné cesty není. „Trestání“ z Bruselu povede pouze k tomu, že se maďarská vláda ve svém přístupu zatvrdí a možnost pro diplomatické řešení se bude ztenčovat. Není možné někoho sekýrovat a zároveň předstírat, že s ním u stolu sedíte jako rovný s rovným. Jako levicová politička mám vlastní názor na maďarskou vládu, ale odmítám být jejím soudcem. Jsem přesvědčena, že mi to jako poslankyni EP za Českou republiku nepřísluší.

Stojíme na prahu třetí revoluce ve válčení. Již víme, že jsme schopni vytvořit zbraně, které zcela bez zásahu člověka dokáží rozhodovat o životě a smrti. Na základě nastavených parametrů mohou brát lidské životy a nenesou za své činy odpovědnost. Studený kov nezajímá morálka a namísto svědomí ho limituje jen jeho výdrž a munice. Před desetiletím scéna ze sci-fi filmů se stává realitou a my si musíme položit zásadní otázky: Věříme, že autonomní zbraňové systémy povedou k vytvoření bezpečnějšího světa? Věříme, že robotovi může být povoleno vzít život lidské bytosti? Jsem bytostně přesvědčena, že odpověď na obě otázky musí být ne. Zákon robotiky číslo jedna praví: „Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.“ Toto musí být alfa a omega našeho přístupu k této problematice. Není možné dělat kompromisy. V hlasování jsem tedy podpořila usnesení Evropského parlamentu o autonomních zbraňových systémech, ve kterém stojí, že „je mimořádně důležité předcházet vývoji a výrobě jakéhokoli smrtícího autonomního zbraňového systému, který by postrádal člověkem prováděnou kontrolu zásadních funkcí, jako je výběr cíle a útok na něj.“